Vilém Spielmann se k hubnutí odhodlával celé dva roky, ale potom se do toho konečně pustil a výsledek stojí za to.

Zásadní rozhodnutí, že se sebou musím něco udělat, ve mně vyvolala moje neohebnost a pomalost, zadýchávání se i při menší zátěži, špatné výsledky různých zdravotních testů a taky strach, co bude dál,“ přiznává Vilém, který se rozhodl, že zhubne pod dohledem specialisty v poradně Nutriadapt. Právě tam mu sestavili jídelníček na míru. Vilém Spielmann se k hubnutí odhodlával celé dva roky, ale potom se do toho konečně pustil a výsledek stojí za to. „Zpočátku jsem si porce vážil, abych měl přehled, kolik toho sním. Bylo fajn, že jsem měl na výběr z několika jídel. Volil jsem je tak, aby má strava byla pestrá a neopakovaly se stejné pokrmy. Po čase jsem si vytipoval pár nejchutnějších, které jsem sivařil častěji,“ vypráví sympaťák, který měl výhodu, že pracuje z domova, takže si nemusel nosit do práce krabičky s jídlem. „Mohl jsem si každý den doma vařit, ale i tak se objevil problém. Dávalo mi pořádně zabrat, abych dodržel intervaly mezi jídly a taky abych vypil tolik vody. Na to jsem předtím vůbec nebyl zvyklý. Ale všechno jde, když se chce!

Zvykl jsem si a dneska bych se bez dodržování tohohle režimu cítil špatně. Sundal jsem 20 kilo, pořád se snažím ještě něco shodit a dál si vařím zdravá a rychlá jídla. Nejraději asi rýži nebo batáty se zeleninou. Můžu i fazolky, hrách, avokádo, lososa, tresku, tuňáka. A taky si rád dám vínko, dvakrát týdně vždycky pěkně večer dvě sklenky. A po tenise si vychutnám pivko. Občas si neodepřu ani sladké nebo slané jídlo mimo jídelníček. Můj taťka pracoval v pekárně, takže jsme s mými třemi sourozenci byli zvyklí na každodenní sladké koláče, koblihy a šátečky, což bylo strašně dobré, ale zdravé už moc ne. Jenže znáte to, zvyk je železná košile. Ale díky poradně a novému jídelníčku jsem se naučil dát všemu určitou míru,“ tvrdí Vilém, který kromě oblíbeného tenisu a horského kola jezdí doma na rotopedu. „U toho se ale musím dívat na televizi, jinak bych to nedal.

Nejlepší je, když dávají tenis, to pak šlapu o sto šest a ani nesleduju čas. I jízdu na kole jsem si moc oblíbil a s kamarády vyrážíme na výlety. Letos už mám najeto přes dva tisíce kilometrů a představte si, že mě přestala bolet kolena. Oni lékaři věděli, proč mi kolo doporučují,“ směje se vášnivý tenista a cyklista, který si občas zajezdí i na inlinech, zajde si zaplavat a hodně pracuje na zahradě. „Jednou do týdne se snažím chodit také do sauny, protože i tělo si musí někdy odpočinout a tenhle druh relaxu mám nejradši. Je úžasné sledovat ten posun a to, jak se mi při fyzické zátěži lépe dýchá, mám lepší fyzičku a život mě daleko víc baví,“ pochvaluje si Vilém, který se ženil ve dvaadvaceti letech, kdy vážil 84 kilo. „Dělám si občas z manželky legraci, že si mě pěkně vykrmila, ale je to samozřejmě moje vina. Ona mi to jídlo nenutila, ale naopak se mě občas snažila mírnit. A je fajn, že jsem dostal rozum a shodil! Jsem totiž už taky dědečkem. Máme dvě dospělé dcery, Nicol a Natálii, a právě Nicol má dvouletého synka Rayena. Tak abych mu stačil,“ loučí se s námi se smíchem fešný děda.

Lenka by dnes mohla směle konkurovat modelkám, ale její kocour nadšení své paničky nesdílí. Lenka začala hubnout kvůli svému zdraví, necítila se totiž dobře a ubývaly jí fyzické síly.

Prodělala jsem zápal plic a pak už jsem neměla takovou fyzičku jako dřív. Už jsem nestačila svému manželovi, se kterým rádi společně jezdíme na kole. Baví mě poznávat krásy Českého ráje a pěšky je to všechno moc daleko. Po velké námaze bývala vždycky zasloužená odměna, a to zastavení ve stánku či hospůdce na pivečko. Často jezdím sama se sluchátky na uších a poslouchám svou oblíbenou hudbu. Je to pro mě úžasný relax. Jednou ročně jezdíme s bandou na jižní Moravu na prodloužený víkend a objíždíme sklípek od sklípku. Z najetých kilometrů po kouzelných vinicích a spoustě zábavy pak čerpám dalších pár týdnů, a i když teď jsme zrovna uprostřed zimy, zase se těším, až vytáhnu kolo. I díky tomu jsem dokázala před lety shodit z 94 na 78 kilo, což je při mé výšce úplně v pohodě,“ prozradila Lenka, která začala svou proměnu tím, že odbourávala špatné návyky a snažila se dodržovat zdravý životní styl.

„Šlo to docela dobře i díky tomu, že pracuju jako kuchařka a vařím zdravá jídla. I tak jsem ale pořád dělala chyby a kila nešla dolů, jak jsem si představovala. Cítila jsem, že potřebuju nějakou odbornou radu, dohled a psychickou podporu,“ říká dvaačtyřicetiletá žena, která si vybrala poradnu Nutriadapt a začala spolupracovat s výživovým poradcem Alešem Havlíkem. A moc si to pochvaluje.
„Začala jsem na sobě makat. Nemyslete si, zprvu to nebylo vůbec jednoduché, kila mizela pomalu a nikdo mi nevěřil. Pak jsem se ale kousla a šlo to samo! Vyřadila jsem pečivo, tučná jídla a hlavně sladké. Protože cukry pro mě byly důležité, nahradila jsem je sladovým sirupem. Kávu a víno jsem si naopak mohla klidně dopřát, ale v rozumné míře a bez cukru. A v tom pokračuju dodnes. Jasně, že si sem tam dám nějaké oblíbené jídlo, snažím se ho ale upravit podle svého nového životního stylu. Na práci kuchařky miluju, že stále improvizuju a jsem v přípravě
jídla tak trochu čarodějnice. Miluju různé úpravy zeleniny, smažené, dušené, nebo vařené. Se zeleninou se dá krásně kouzlit,“ usmívá se Lenka, která má nejradši polentovo-batátovou kaši a smažený zeleninový karbanátek s tempehem, cibulí a mořskou řasou.

„Je fakt, že bych byla ráda, kdyby na tyhle dobroty slyšela i rodina, ale kdo ví, všechno jednou může být. Nejvíc mi stejně pomáhal manžel, on byl tím hnacím motorem a oporou. Moc se těšil, že až shodím, zase mu budu stačit ve sportu a budeme spolu trávit volný čas. Poznal mě kdysi jako sportovkyni a je rád, že už nefuním někde v půli kopce, jako ještě před rokem,“ směje se Lenka a dodává: „Nenechte se ale mýlit, to ještě neznamená, že mě vidí nejradši v tričku, leginách a cyklistické

Kdepak! Líbí se mu, když si obleču upnuté džíny, nebo vysoké podpatky a šaty.“ A jak prožívala milovnice sportu dětství a mládí? „Vyrůstala jsem v malé vesnici ve středních Čechách. V zimě jsem ráda sáňkovala a nejradši vzpomínám na zimu, kdy jsem jezdila s tátou a svou starší sestrou do hor na čundr. Zastavovali jsme se u známých a vypravovali si různé historky. To mě bavilo. A taky jsem se věnovala tanci, hlavně zumbě. I když jsem milovala tátův bramborový salát a děda uměl ty nejlepší bramborové knedlíky se zelím a masem, váha mi potíže nedělala. Vždycky jsem měla ženskou, plnější postavu. A tak mě poznal i můj manžel,“ prozradila Lenka, která svého
partnera potkala v restauraci, kde pracovala jako servírka, a od té doby jsou spolu. „Máme dvě děti, Zuzanku a Verunku. A zatímco po prvním těhotenství jsem nabraná kila zhubla, po druhém těhotenství, kdy jsem, bohužel, přišla o maminku, jsem nabrala nějakých 20 kilo. Jsem proto
moc ráda, že se mi podařilo shodit. Cítím se mnohem líp než dřív. V pohledu na silnější lidi se u mě ale nic nezměnilo. Rozhodně si nemyslím, že štíhlý člověk je charakterově lepší, než ten s nadváhou. A taky vím, že to není jen o pevné vůli, ale i o dědičnosti, zdravotním stavu, psychické pohodě a možnostech. Určitě vám ale pár kilo dole přidá na optimismu a sebevědomí,“ uvažuje nahlas Lenka, která se s nadějí dívá do roku 2021. „Už teď plánuju výlety na kole pro celou rodinku a taky si dávám předsevzetí, že si svou novou postavu udržím. Všem přeju zdraví, splněné sny a tině hodně pěkných článků.“